| Aura background image |
|---|
| params | JTdCJTIyY29udGFpbmVyTWluSGVpZ2h0JTIyJTNBJTIyNDAwJTIyJTJDJTIyY29udGVudFBvc2l0aW9uJTIyJTNBJTIyY2VudGVyJTIyJTJDJTIycGFkZGluZyUyMiUzQSUyMjEwJTIyJTJDJTIyYmFja2dyb3VuZEltYWdlSHJlZlR5cGUlMjIlM0ElMjJsaW5rJTIyJTJDJTIyYmFja2dyb3VuZFBvc2l0aW9uJTIyJTNBJTIyY2VudGVyJTIwY2VudGVyJTIyJTJDJTIyYmFja2dyb3VuZFNpemUlMjIlM0ElMjJjb3ZlciUyMiUyQyUyMmFsaWdubWVudCUyMiUzQSU3QiUyMmhvcml6b250YWwlMjIlM0ElMjJzdGFydCUyMiU3RCUyQyUyMmJhY2tncm91bmRDb2xvciUyMiUzQSU3QiUyMmxpZ2h0JTIyJTNBJTIyJTIzRkZGRkZGQTYlMjIlMkMlMjJkYXJrJTIyJTNBJTIyJTIzMDAwMDAwQTYlMjIlN0QlMkMlMjJiYWNrZ3JvdW5kSW1hZ2VIcmVmJTIyJTNBJTIyaHR0cHMlM0ElMkYlMkZpbWFnZXMudW5zcGxhc2guY29tJTJGcGhvdG8tMTQ5NTE5NDU4ODM2OS0zMGYwMTAzZmZkYjklM0Zjcm9wJTNEZW50cm9weSUyNmNzJTNEdGlueXNyZ2IlMjZmaXQlM0RtYXglMjZmbSUzRGpwZyUyNml4aWQlM0RNM3d6TURZeU5UaDhNSHd4ZkhObFlYSmphSHd5T1h4OFltVmxmR1Z1ZkRCOE1IeDhmREUzTVRVM056RTNORFY4TUElMjZpeGxpYiUzRHJiLTQuMC4zJTI2cSUzRDgwJTI2dyUzRDEwODAlMjIlN0Q= |
|---|
|
O včelách heslovitěBez včel bychom na zahradě neměli ovoce, zemědělci by neměli dostatečnou úrodu, vyhynuly by spousty vzácných planě rostoucích rostlin, krajina by radikálně změnila svůj ráz. Včelstvo se skládá z jedné matky, několika tisíců dělnic a několika desítek trubců. Včely chováme v úlech. Včelí královna se vyvine z dělničího vajíčka jako každá jiná včela, ale díky výjimečné stravě (mateří kašičce) a díky daleko většímu prostoru buňky, v které se vyvíjí, se u ní vyvinou takové orgány, které jsou potřeba pro její oplození, kladení vajíček a také například tvorbu zvláštního feromonu (mateří látky), který na ostatní včely v úle působí jako blahodárná droga. Trubec nemá žihadlo, zato oči má přes celou hlavu. Včely mají pět očí (dvě velká složená a tři malá) a šest nohou. Tělíčko se skládá z hlavy, hrudi a zadečku. Včely dýchají tzv. vzdušnicemi, které mají v zadečku. Vlastně dýchají zadečkem :-). Na třetím páru nohou mají včely dělnice tzv. košíček pro sběr pylu. Včely se dorozumívají doteky tykadel, včelím tanečkem, pomocí vůně několika typů feromonů a také zvuky. Například matky při líhnutí „týtají“ a „kvákají“. Včely při rojení většinou nejsou útočné a to ani v případě, že jste uprostřed rojení (ale raději to nezkoušejte). Při rojení odlétá stará matka z úlu z částí včel – vytváří roj a tak přenechává právě narozené matce své původní obydlí. Každá včela má v úle svou úlohu, vykonává po určitou dobu jednu a tutéž činnost. Buď uklízí, nebo krmí, nosí vodu, pyl, med či propolis, brání česno nebo staví plásty z šupinek vosku, který jí vypadávají z tělíčka (respektive z voskotvorných žláz). Včely k vidění potřebují přímé sluneční světlo. Za sklem, kde se sluneční paprsky lámou, je včela v podstatě slepá, přesněji řečeno dezorientovaná. Včelí královna (matka) se páří jednou za život a to hned s několika trubci. Poté klade 2-3 roky. Trubec se páří také jednou za život avšak poté umírá. V zimě není v úle žádný trubec. Včely je v srpnu doslova vyženou z baráku. V létě žije včela kolem jednoho a půl měsíce. V zimě až kolem šesti měsíců. Včely jsou na podzim včelaři krmeny cukerným roztokem, který jim dává větší šanci na přežití celé zimy. Včely trpí nemocemi. Některé z nich se nám daří každoročním léčením držet na snesitelné úrovni (varroáza). Některé z nich jsou však natolik závažné, že je potřeba včely i s úly a pomůckami spálit (mor včelího plodu, hniloba včelího plodu). Varoáza je v podstatě ve všech včelstvech celé Evropy. Navíc nás asi čeká nová nákaza a to tzv. úlovým broukem (Aethina tumida) tzv. tumidóza.
|
Co je to včelstvo
Včelstvo je společenství včel o jedné včele-matce, několika tisících včel–dělnic a v určitém období i o několika stech včel–trubců. Později se dozvíte, že v případě včel-matek a včel–dělnic se jedná o včelí samičky (ála holky) a v případě včel–trubců o včelí samečky (ála kluky). V letních měsících byste jich v úlu, kde žijí, napočítali až sto tisíc. V zimních měsících zase něco mezi 20-ti až 50-ti tisíci. Počet včel je pro včelaře rozhodující při posuzování, zda-li mají včelstva silná či slabá. Samozřejmě, že včeličky nepočítají. Ze zkušenosti jim stačí pouhý zběžný pohled, aby si tipli kolik jich asi je. Profesionálové pak používají tzv. úlové váhy, které mohou tuto informaci dovést do velké přesnosti. Známe jednoho včelaře, který dokonce došel tak daleko, že úlovou váhu propojil s počítačem a sleduje tak nejen změny síly včelstva, ale i změny jeho snůšky, kterou my včelaři rozumíme přísun medných a pylový zásob včelami do úlu.
Kde včelstvo žije
Dnešní včelaři chovají včely v úlech. Nežijeme již tedy v dobách dávno minulých, kdy Brtníkové obcházeli dutiny stromů, v kterých včely hnízdily a kterým celkem spoře oděni ze žebříků, často holýma rukama podobni medvědům med odebírali. I když bychom i dnes našli Africké kmeny zacházející se včelami dosti nešikovně, není to již určitě lezení do dutin stromů.
Když jsem u zaniklých způsobů chovu včel, pak si možná někdo z vás vzpomene například na televizní seriál F.L. Věk, kde strýček mladého Věka choval na své zahradě včeličky ve velkých dřevěných úlech zhotovených z kmenů stromů s vyřezanými lidskými obličeji a vstupními otvory umístěnými povětšinou v ústech těchto obličejů. Těmto krásným, avšak nutno uvést velmi nepraktickým, úlům se říkalo „kláty“ a my známe pár včelařů, kteří si je z lásky ke včeličkám umístili prázdné na zahradu. Musíme říci, že to vypadá tradičně a báječně.
Další typem úlů byly tzv. košnice – úly vyrobené ze svazků slámy, které inspirují mnohé kuchařky při pečení vánočního cukroví, lidově dosti nesmyslně nazývaného jako „vosí hnízda“. Včelaři vosy nemají v lásce a tak na ně může tak ošklivé přezdívání tak hezkých, i když také velmi nepraktických, obydlí včel působit dosti negativně.
Dnešní úly nejsou nikterak prošpikované technologiemi a moderními materiály, jak by se možná mohlo od soudobého překotného vývoje techniky a technologií očekávat. Sice včelaři okusili v 80-tých letech 20. století pokusy o začlenění novodobých materiálů do včelařství, ale tradiční materiály obstály na jedničku a to zvláště v těch oblastech, kam přichází paní Zima. A tak jak rychle přišly na trh například polystyrenové úly, plastové mezistěny apod., tak také rychle odešly. Včelařina tak zůstává krásným oborem (pro mnohé koníčkem), kde spolu s ocelí a jinými kovy vítězí přírodní materiály jako je dřevo či včelí vosk, který se jako produkt včel do včelstev zase navrací.