Content Comparison

...

...

...

...

...

...

Co je to včelstvo

Včelstvo je společenství včel o jedné včele-matce, několika tisících včel–dělnic a v určitém období i o několika stech včel–trubců. Později se dozvíte, že v případě včel-matek a včel–dělnic se jedná o včelí samičky (ála holky) a v případě včel–trubců o včelí samečky (ála kluky). V letních měsících byste jich v úlu, kde žijí, napočítali až sto 80 tisíc. V zimních měsících zase něco mezi 20 -ti až 50-ti 25 tisíci. Počet včel je pro včelaře rozhodující při posuzování, zda-li mají včelstva silná či slabá. Samozřejmě, že včeličky nepočítají. Ze zkušenosti jim stačí pouhý zběžný letmý pohled, aby si tipli kolik jich asi je. Profesionálové pak používají tzv. úlové váhy, které mohou tuto informaci dovést do velké přesnosti. Známe jednoho včelaře, který dokonce došel tak daleko, že úlovou váhu propojil s počítačem a sleduje tak nejen změny síly včelstva, ale i změny jeho snůšky, kterou . Tou my včelaři rozumíme přísun medných a pylový zásob včelami do úlu.

...

Dnešní včelaři chovají včely v úlech. Nežijeme již tedy v dobách dávno minulých, kdy Brtníkové Ta tam jsou doby Brtníků, kteří obcházeli dutiny stromů, v kterých včely hnízdily a kterým celkem spoře oděni ze žebříků nebo upevněni provazy, často holýma rukama podobni medvědům med odebírali. I když bychom i dnes našli Africké kmeny zacházející se včelami dosti nešikovně, není to již určitě lezení do dutin stromů.Když jsem Na druhou stranu na světě najdeme několik desítek včelařů, kteří udržují tzv. tradiční metody včelaření a lesní dutiny uměle vytvářejí. V Indii, kde žije včela zlatá, která má zcela odlišný způsob orientace a tvorby svého díla, se ani jinak než na stromech nebo na skalních převisech včelařit nedá.

Když jsme u zaniklých způsobů chovu včel, pak si možná někdo z vás vzpomene například na televizní seriál F.L. Věk, kde strýček mladého Věka choval na své zahradě včeličky ve velkých dřevěných úlech zhotovených z kmenů stromů s vyřezanými lidskými obličeji a vstupními otvory umístěnými povětšinou v ústech těchto obličejů. Těmto krásným , avšak nutno uvést velmi nepraktickým, úlům úlům, se říkalo „kláty“ a my známe pár včelařů, kteří si je z lásky ke včeličkám umístili prázdné na zahradu. Musíme říci, že to vypadá tradičně a báječně.

Další typem úlů byly tzv. košnice – úly vyrobené ze svazků slámy, které inspirují mnohé kuchařky při pečení vánočního cukroví, lidově dosti nesmyslně chybně nazývaného jako „vosí hnízda“. Včelaři vosy nemají v lásce a tak na ně může tak ošklivé přezdívání tak hezkých, i když také velmi nepraktických, obydlí včel působit dosti negativně.

Dnešní úly nejsou nikterak prošpikované technologiemi a moderními materiály, jak by se možná mohlo od soudobého překotného vývoje techniky a technologií očekávat. Sice včelaři okusili v 80-tých letech 20. století pokusy o začlenění novodobých materiálů do včelařství, ale tradiční materiály obstály na jedničku a to zvláště v těch oblastech, kam přichází paní Zima. A tak jak rychle přišly na trh například polystyrenové úly, plastové mezistěny apod., tak také rychle odešly. Včelařina tak zůstává krásným oborem (pro mnohé koníčkem), kde spolu s ocelí a jinými kovy vítězí přírodní materiály jako je dřevo či včelí vosk, který se jako produkt včel do včelstev zase navrací.

Soudobý úl je v podstatě speciálně upravená dřevěná bedna, čtvercového nebo obdélníkového půdorysu , se speciálně upraveným dnem a s několika tzv. nástavky. Odmyslíte-li si totiž ono zmíněné dno (oddělíte-li jej od zbytku bedny – a ve skutečnosti tomu u některých nových typů úlů tak i je), pak zbytek bedny je onen nástavek. A tak je úl vlastně tvořen jedním dnem a několika nástavky a říká se mu „nástavkový“. V určitých ročních obdobích, podle toho jak jsou včelstva silná (a ty jsou silná podle toho, kolik kvete v okolí rostlin), včelaři úly podle , včelaři úly podle potřeby rozšiřují o další nástavky. V létě pak může být úl tvořen i osmi nízkými nástavky a dosahovat výšky třeba i 2 metry. V zimním období pak zase bývá  zpravidla tvořen jedním, dvěma až čtyřmi nástavky. Už to něco napovídá o dynamice rozvoje včelstva v ročním období.

 A zde se nabízí jedno z  včelařových srovnání světa včel se světem lidí, které jej při práci napadá: „Kdyby tak dynamicky umělo reagovat na změny každé lidské společenství, firma, obec, stát, jak by se nám asi žilo? Všechno záleží jen zejména na receptorech citu, na tom jak dokážeme vnímat realitu a předpovídat vývoj. Včely si spoustu znalostí nesou již ve svém DNA a lidé to zase možná mají napsáno v historii, neboť ta se až příliš opakuje.“

...

Matku od ostatních včel poznáte podle vzhledu. Její hlava a hruď jsou přibližně stejně veliké, zatímco zadeček je o značný kus protáhlý a na svém konci „zašpičatělý“. To je právě proto, že v něm jsou tisíce tzv. semen (samčích a samičích spermií)vajíček, které v průběhu svého života matka podle svého uvážení spojuje či nespojujese samčími spermiemi. Spermie si přitom s sebou nese celý život od doby, co si je od trubců převzala na tzv. zásnubním letu. Oplozené či neoplozené vajíčko matka umísťuje do buněk v plástvích, kde se později dokonalým vývojem „vajíčko – larva – kukla – dospělý jedinec“ vyvine nová včela. Jestliže matka užije pouze svou spermii, vznikne tzv. neoplozené vajíčko, z kterého vyvine se později vyvine z něj včelí chlapeček - trubec. Jestliže užije svou spermii oplozenou spermií samčíoplozené vajíčko, vznikne včelí holčička – dělnice a nebo nová matka. Posláním matky ve včelstvu je zajistit reprodukci včelstva a tím jeho zachování. Ještě se zde však dočtete,

Tomuto způsobu rozmnožování se říká paternogeneze (samobřezost). Občas, když se ve včelstvu matka ztratí nebo uhyne, se u některé z dělnic díky krmení mateří kašičkou dovyvinou vaječníky a ona začne klást neoplozená vajíčka. ze kterých se mohou narodit jen trubci. Takové “falešné“ matce se říká trubčice a pro včelstvo je to hotová pohroma, protože bez dělnic je včelstvo odkázáno k úhynu.

Posláním matky ve včelstvu je tedy zajistit reprodukci včelstva a tím jeho zachování. Ještě se zde však dočtete, že má pro včely i funkci psychologickou. Její vývoj od vajíčka do dospělosti trvá 16 dní. Její život potom trvá něco mezi 2-3 lety. Dožívá se tedy ze včel nejdelšího věku.

...

Vývoj dělnice od vajíčka do dospělého jedince trvá 21 dní, poté pracuje přibližně 40 dní v úle. Pak vylétá z úlu a podle dalších 19-21 dní pracuje v úle a poté se stává létavkou a z úlu vylétá. Podle toho jaká činnost jí je jako létavce přidělena se dožívá ještě 7-21 dní. V zimních měsících, kdy včely úly neopouštějí, se dělnice dožívají 6-8 měsíců.

...

Trubec

Trubec je včelí sameček, který vzniká tzv. partenogeneticky (samobřezostí), což znamená, že k jeho vylíhnutí není potřeba oplození spermií jednoho pohlaví spermiemi pohlaví druhéhok jehož vylíhnutí není potřeba oplozeného vajíčka (díky paternogenezi vysvětlené výše u matek) . Proto neoplozené matky nedokáží klást jiné včelí jedince než trubce. Vyskytuje se sice anomálie, kdy se i z neoplozeného vajíčka může vylíhnout samička, avšak tento stav není doposud řádně prozkoumán a tak vám o něm nemůžeme ani více povědět. Včely i pro vědce jsou v tomto i dalších směrech mnohokrát záhadné.

...

Posláním trubce je oplozovat matky. Včely jich také využívají , avšak mají i další využití. Například k udržování optimální teploty v úle, potřebné pro dobrý vývin potomstva. Vývoj trubce od vajíčka v dospělého jedince trvá 24 dní a maximálně po 14 dnech života je schopen plnit své „rodičovské povinnosti“. Za nimi odlétá na tzv. „trubčí shromaždiště“, kam se dostavují matky a trubci z celého okolí a kde dochází k „včelím zásnubám“. Jsou to zásnuby jistě krásné, avšak na lidské poměry velmi neobvyklé. No vezměte: Včelí matka se spáří na trubčím shromaždišti hned s několika trubci (až s osmi) najednou. Každý sameček–trubec po spáření umírá, matka se vrací zpět do svého úlu a již nikdy trubčí shromaždiště nevyhledává.

...

Na závěr bychom měli dodat výše avizovanou informaci o tom, jak matka na včelstvo působí i psychologicky. Ony totiž včely vlastní tzv. „kusadlovou žlázu“, v které se u matek a trubců tvoří zvláštní chemická látka – feromon, obsahující kyselinu 9-oxo trans-decenovou a 9-hydroxy-decenovou. Této látce včelaři říkají „mateří látka“. Trubci pomocí jejího vylučování upoutávají matky. Matky ji zase v pevném skupenství předávají pomocí mladušek všem dělnicím v úle, čímž dělnicím jejich zakrnělé pohlavní orgány neduří a jsou i nadále blokovány. Dělnice jsou po užití této látky jaksi klidnější, soudržnější a pracovitější. Naopak nedostává-li se jim jí, pak dokonce mohou samy klást, avšak pouze neoplozená vajíčka, neboť se nemohou spářit s trubci. V takovém případě dochází k tzv. rojové náladě. Dělnice začnou vystavovat matečníky, matka je zaklade a těsně před vylíhnutím nové matky vylétá stará matka z úlu spolu s částí dělnic a částí trubců – tedy vylétá roj, což je přirozený vznik nového včelstva.     Sem pasuje další z včelařových srovnání světa včel se světem lidí: „Kdyby si tak každý z nás vybral svou úlohu, která by přinášela něco celému našemu společenství a konal ji řádně a svědomitě. Kdyby si tak každý z nás uvědomoval až do svého skonu své povinnosti vůči matce a otci. Jistě by bylo méně nenávisti, jistě by bylo méně osamělých rodičů a méně rozvrácených rodin.

Jak včely vidí

Vidění včel je schopnost ne zcela probádaná, ale alespoň nějaké informace máme, byť exaktně dokázané. Včela má očí celkem pět. První dvě jsou tzv. složené oči a další tři očka jsou jednoduchá, vložená mezi ta složená. Všechna se samozřejmě nalézají na hlavě (zase tak nadpozemská ta naše včelka není).

...